Navigace

Obsah

PhDr. Michaela Freemanová: Heinrich Wilhelm Haugwitz
Übersetzer der Iphigenia in Aulis

Náměšťská hudební sbírka i básnické a překladatelské dílo Heinricha Wilhelma von Haugwitz (1770 - 1842) vznikly pod vlivem jeho styků s představiteli vídeňského hudebního historismu, zejména hudebním spisovatelem, kapelníkem a skladatelem Ignazem Franzem von Mosel.1

Literární tvorbě se věnovalo několik členů rodu Haugwitzů.2 Za největší zásluhu Heinricha Wilhelma von Haugwitz se v tomto směru pokládá přetlumočení libret děl Georga Friedricha Händela (šlo o jedny z prvních německých překladů Händelovy tvorby). Kromě Händela překládal také texty skladeb Johanna Adolfa Hasseho, Antonia Salieriho, Johanna Gottlieba Naumanna a Christopha Willibalda Glucka. Upravoval i původní německé texty (Carl Friedrich Emanuel Bach, Carl Heinrich Graun, ad.).3 Své překlady podepisoval pseudonymem "Übersetzer der Iphigenia in Aulis" - jeho přebásnění libreta opery Christopha Willibalda Glucka (Iphigénie en Aulide Iphigenia in Aulis, eine heroische Oper in drey Aufzügen. In Musik gesetzt von Ritter Gluck. Aus dem Französischen frey übersetzt.) vyšlo roku 1809 v Brně u tiskaře a obchodníka s uměním Johanna Georga Gastla. Stejně jako v případě jiných Haugwitzových překladů a úprav, Gluckova Iphigénie en Aulide se v náměšťské hudební sbírce dochovala jak v původním znění, tak v několikanásobném přepracování, odrážejícím pro vídeňský hudební historismus charakteristický trend volného pojednávání starší hudby. V téže době jako Gluckovy opery začal Heinrich Wilhelm von Haugwitz překládat libreta děl Johanna Gottlieba Naumanna - spolu s Gluckovou Iphigénie en Aulide vyšla v roce 1809 v Brně i skupina textů Naumannových duchovních skladeb a oratorií: mešní texty Der Meß Gesang. In Gestalt eines Oratoriums a Eine bittende Hymne, Der Vespergesang, Der 96. Psalm, Der 111. Psalm, I pellegrini al Spolcro [Die Pilger am heiligen Grabe], Il ritorno del figliuol prodigo [Die Rückkehr des verlorenen Sohns] a Der Neid. Ein Auszug aus dem Oratorium: Il Giuseppe riconosciuto; pravděpodobně v téže době vydal Gastl i nedatované libreto Naumannovy kantáty Das Vater Unser.4

Je možné, že prvním impulsem k překladu libret Gluckových oper nebyla pro Heinricha Wilhelma von Haugwitze Iphigénie en Aulide (text Du Roullet, podle Racina, premiéra Paříž 1774), nýbrž Iphigénie en Tauride (text N. F. Guillard a Du Roullet) která byla poprvé provedena v Paříži 1779; do němčiny ji u příležitosti její vídeňské premiéry v roce 1781 přetlumočili J. B. von Alxinger a Christoph Willibald Gluck. Zda vídeňské verzi z roku 1781 odpovídá libreto Iphigénie en Tauride, vydané ve Vídni v roce 1807 (Iphigenia auf Tauris.- Eine tragische Oper in vier Aufzügen. Nach dem Französischen des Guillard. Die Musik ist vom Ritter Gluck. Für die k- k. Hof-Theater Wien, 1807. Gedruckt und verlegt bey Anton Pichler), bude předmětem dalšího výzkumu; ve srovnání s francouzským originálem (k dispozici bylo vydání z roku 1803) je na několika místech poněkud, ale ne podstatně pozměněno, některé recitativy (dialogy Oresta a Pylada a Oresta a Iphigenie na počátku druhého dějství) zkráceny, v šestém výstupu druhého dějství je vypuštěna árie Iphigenie "O mon pére, daigne entendre/Les accens de ma douleur". Nedatovaný rukopisný překlad Iphigénie en Tauride z náměšťské sbírky, pravděpodobně pocházející z prvního desetiletí 19. století, se od vídeňského překladu z roku 1807 jen nepatrně liší - někde se objevují jednotlivá jiná slova, jinde i jiné verše; celek působí dojmem pokusu o úpravu vídeňského textu. (Podobně je tomu i v případě některých libret děl Johanna Gottlieba Naumanna - v náměšťské sbírce je uložen rukopisný text Der 103. Psalm, datovaný 1807, shodný s tištěným vídeňským libretem ze stejného roku).5

Partitura Gluckovy Iphigénie en Aulide je v náměšťské hudební sbírce dochována třech různých verzích - původní francouzské z roku 1774 a dvou s německým textem, z let 1809 a 1816.6 Libreta Iphigénie en Aulide, na nichž lze sledovat různá stadia překladatelské a upravovatelské práce Heinricha Wilhelma Haugwitze, existují čtyři - francouzské z roku 1774 (Iphigénie en Aulide, Tragédie-lirique en trois actes, représentée sur le théatre de l' Opéra Le Mardi 12 Avril 1774. A Paris, Chez Rullet. Libraire du Théatre des Arts, Rue des Poitevins, No. 6), vídeňské z roku 1808 (Iphigenia in Aulis. Eine große Oper in drey Aufzügen. Die Musik ist vom Ritter Gluck. Für die k. k. Hoftheater. Wien 1808. Im Verlag bey Johann Baptist Wallishausser), brněnské z roku 1809 (Iphigenia in Aulis, eine heroische Oper in drey Aufzügen. In Musik gesetzt von Ritter Gluck. Aus dem Französischen frey übersetzt. Brünn, gedruckt bei Johann Georg Gastl 1809.) a jeho rukopisná verze z roku 1816 (Iphigenia in Aulis eine heroische Oper in drey Aufzügen. Nach der vorhandenen Musik des unsterblichen Gluck neu bearbeitet von dem Verfasser der älteren Uibersetzung. 1816.).7 Vídeňské libreto, pořízené neznámým překladatelem, odpovídá až na občasné, nepříliš rozsáhlé krácení nebo naopak rozšíření textu francouzskému originálu. S jednou podstatnou výjimkou - vypouští celou scénu objevení se bohyně Diany v závěru opery; veškeré dění kolem záchrany Iphigenie před smrtí na obětním oltáři se soustřeiuje do rukou velekněze Calchase. Stejně je tomu i v Haugwitzově překladu z roku 1809. Haugwitzovo přebásnění Iphigénie en Aulide v zásadě (až na spojení několika scén dohromady v závěru opery) sleduje vídeňskou verzi, souběžně s francouzskou. Vynechání postavy Diany v Haugwitzově překladu upomíná na jeho úpravy Naumannova oratoria Il ritorno del figliuol prodigo , z let 1809 a 1815, kde byly vypuštěny postavy Speranza a Carit1, které, jak se zdá, neodpovídaly svým barokním charakterem cítění počátku 19. století (na druhé straně ve vídeňském i Haugwitzově překladu Iphigénie en Tauride zůstala Diana zachována). Atmosféra dobových válečných událostí se do Haugwitzova překladu Iphigénie en Aulide, jak se zdá, promítla v rozšíření Iphigéniina rezignovaného rozhodnutí zemřít (třetí dějství, druhý výstup) o osm veršů, vyjadřujících její touhu jít na smrt pro blaho vlasti (v originále jde o text árie, kterou se Iphigénie loučí s Achillem).

V předmluvě ke svému překladu Iphigénie en Aulide z roku 1809 vysvětlil Heinrich Wilhelm von Haugwitz svůj pokus o překlad původního libreta opery nedokonalostí francouzského textu, na který bylo napsáno Gluckovo geniální dílo. V závěru předmluvy omluvil krácení předlohy na místech, "die der raschen Handlung entgegen waren, und bei welchen ihm die Umwürde des Originaltextes die Begeisterung des großen Meisters selbst gestört zu haben, geschienene hat." Stejná myšlenka ho zřejmě vedla k dalšímu krácení libreta v roce 1816, kdy pořizoval nový překlad, založený na vlastním textu z roku 1809 (vypuštěné partie jsou v tištěné verzi vyznačeny červenou tužkou, černě jsou orámovány další škrty při provedení).

V kontextu hnutí vídeňského historismu je obojí Haugwitzovo zpracování textu Gluckovy Iphigénie en Aulide projevem překladatelovy hluboké úcty ke skladateli (vyjádřené i slovně v předmluvě k libretu z roku 1809 a na obalu rukopisu z roku 1816). Zdrženlivost jeho pojednání Gluckovy tvorby je zvlášť markantní v porovnání s jeho přístupem ke kompozicím Johanna Gottlieba Naumanna, psaným na texty Pietra Metastasia: italská libreta pokládal za větší zlo, než francouzská (viz předmluva k rukopisným svazkům Sammlung der musikalischen Uibersetzungen von Heinrich Grafen von Haugwitz, z roku 1820), před kterými dával přednost německým (viz předmluva k první verzi překladu Iphigénie en Aulide).

Prvním Haugwitzovým pokusem o překlad Metastasiova libreta je Der Neid. Ein Auszug aus dem Oratorium: Il Giuseppe riconosciuto; vydaný roku 1809 v Brně; pozůstává ze třináct úvodních sólových veršů ("Ein Schreckensbild verfolget euch,/Ihr schwarz beseelten Neider"), závěrečného sboru první části oratoria Il Giuseppe riconosciuto (Metastasio: "Gran Dio d'Abram, siam rei,/Ma siamo il popol tuo" - Haugwitz: "Allgüt'ger Vater!/Gesündigt haben wir,/Doch sind wir deine Kinder"), dalších deseti sólových veršů a závěrečného sboru druhé části oratoria (Metastasio: "Folle chi oppone i suoi" - Haugwitz: "O thöricht handelt jener,/Der neidet und verfolget").8 Partitura Naumannova oratoria Il Giuseppe riconosciuto (1777) je v náměšťské sbírce dochována ve třech verzích - v italském a francouzském originále (Joseph reconnu de ses freres, doba vzniku není známá) a v úpravě s německým textem (libreto pochází z roku 1819). Ve francouzské partituře jsou vyznačeny úpravy a škrty, na nichž byla založena německá verze. Jeho druhý překlad Naumannova oratoria Joseph reconnu de ses freres, Der erkannte Joseph z roku 1815, je oproti originálu podstatně zkrácen. Z původních postav zůstávají pouze tři - Giuseppe, Simeone and Beniamino, mezi které je rozdělena část zbývajícího textu (Beniamino má v této úpravě místo jedné arie dvě). Navíc jsou sem vloženy nově přeložené závěrečné sbory z Naumannova Il Giuseppe riconosciuto ("Allmächt'ger Gott, wir fielen doch sind wir deine Kinder"; "Thoren, die widerstreben dem Allgeber des Leben"). Ve druhé, rozšířené verzi téhož textu (se šesti jednajícími postavami a sborem Josefových bratří), z roku 1819, se tyto sbory objevují jako Allegorische Chöre : v prvním díle oratoria nahrazuje první z nich duet Josefa a Aseneta (s poznámkou "Dieser hieher ganz passende Chor ist aus einer Bearbeitung der ältreren Italienischen Oratoriums von Naumanns "Giuseppe riconosciuto" entlehnt"), ve druhém je druhý sbor vložen na místo Josefova prvního recitativu.9

Při prvním překladu textu Naumannových oratorií La morte d' Abel, z roku 1790 (Der Tod Abels, 1818) a La Passione di Gesu Christo, z roku 1767 (Das Leiden Christi, 1819), Haugwitz oba texty pouze zkrátil. V roce 1827 Der Tod Abels znovu zkrátil - a zároveň rozšířil o Allegorische Chöre, převzaté z jiných Naumannových děl. Do prvního dílu oratoria vložil za Abelovu první árii (Metastasio: "Quel buon pastor son io" - Haugwitz: "Ein guten Hirt ist jener") svůj překlad závěrečného sboru z Davide in Terebinto, s poznámkou: "dieser hier ganz passende Chor, als Beschaung der biblischen Figur unsers Heilands, ist aus dem Oratorium David unsers Naumanns entlehnt". Ke Kainovu recitativu "Io del minor germano" (Haugwitz: "Soll ich des zweitgebohrnen Verdienste") a árii "Alimento - il mio proprio tormento" (Haugwitz: "Eigner Pfleger der Grausamsten Qualen") připojil namísto následujícího výstupu Anděla, ponechaného ve verzi z roku 1818, Allegorischer Chor "Schaut den Frommsten, Haß verfolget, liebwoll sich opfernd" ("dieses Chor ist aus der unübersetzten älten Passions Cantate unsers Naumanns entlehnt"). Ve druhém dějství následuje po Abelově árii "Questi al cor fin ora ignoti" (Haugwitz: "Die so schmachtend zarte Treibe") Allegorischer Chor z Il ritorno del figliuol prodigo ("Dieser für die heilige Figur ganz pasende Chor ist aus dem Filio prodigo unsers Naumanns entlehnt"), který v Haugwitzově překladu Il figliol prodigo z roku 1809 schází. Zbývající text této scény (Eva, Anděl) překladatel buď vynechal (Eva; Metastasio: "Oh di pietoso figlio tenero amor!" - Haugwitz: "O der frommen Liebe zärtliches Pfand!") nebo zkrátil a upravil (Anděl; Metastasio: "Ferma, Caino! /Il tuo germano Abele/, Dov'e" - Haugwitz: "Stelle dich, Kain! Dein zweygebohrner Bruder, wo ist er? ").10

Naumannovo oratorium z pozůstalosti La Betulia liberata, z roku 1805 přeložil Haugwitz pod titulem Das befreyte Bethulien roku 1816. Podstatně zkrátil celý text. Postava Cabri byla vypuštěna, Charmiho nahradil Ein Officier. Na druhé straně se zde několikrát opakuje Bittgesang "Verzeyh, wenn die Erzürner" (Metastasio: "Piet1, se irate sei"), využitý i ve dvou různých překladech Sant Elena al Calvario (1775; Sanct Helena am Kalvarien Berg), z let 1819 a 1827. První verze oratoria sleduje půdorys Metastasiova textu, druhá je označena "Zur Production für die Namiester Kapelle mit einigen Veränderungen versehen". V letech 1818 a 1827 Haugwitz přeložil Isacco figura del redentore (Isaks Opfer). Dvoudílný text z roku 1818 je podstatně zkrácen - z postav zůstávají pouze pouze Abraham, Sara, Isak, Die Stimme des Engels a Ein Hirt. Verze z roku 1827, určená k provedení v náměšťském zámku, byla zhuštěna do jediného dílu, s přidanými "alegorickými sbory", převzatými z Naumannova Davide in Terebinto and Der 95te Psalm. 11

Heinrich Wilhelm von Haugwitz tvorbu Johanna Gottlieba Naumanna obdivoval stejně bezvýhradně, jako Gluckovu; svědčí o tom titulní listy jeho překladů i předmluva k Sammlung der musikalischen Uibersetzungen von Heinrich Grafen von Haugwitz. Zweiter Band Naumanns Opern 1820. Jeho díla upravoval v duchu vkusu okruhu přívrženců vídeňského hudebního historismu, k němuž se kriticky vyslovovali už jeho současníci;12 jeho překladatelská činnost patří k mimořádně cenným dokumentům literární i hudební historie jeho doby.


Poznámky
K historii náměšťské sbírky viz zvl.: K. Vetterl: Bohumír Rieger a jeho doba, II., Na zámku náměšťském (1804-1808), in: Časopis Moravského musea, 53, 1929, str. 435-464; týž: Hudba na Náměšťském zámku, in: Náměšť nad Oslavou, s.l., 1932[?]; J. Racek: Oratorien und Kantaten von Georg Friedrich Händel auf dem mährischen Schlosse von Náměšť, in: Händel-Jahrbuch 1960; H. Kier: Raphael Georg Kiesewetter (1773-1850) Wegbereiter des musikalischen Historismus (Studien zur Musikgeschichte des 19. Jahrhunderts, Band 16, Regensburg 1968, str. 23, 48-49, 223-224; J. Dvořáková - M. Štědroň: Beethoven nebo Haugwitz?, in: Opus musicum, XXI, 1989, č. 8, str. 229-240; M. Jůzová: K repertoáru náměšťské kapely hraběte Haugwitze, in: Opus musicum, XXX, 1998, č. 1, pp. 27-32; P. Polka: Jindřich Vilém hrabě Haugwitz (1770-1842) a jeho vztah k dílu hudebního skladatele Georga Friedricha Händela, Praha 1999. Náměšťská hudební sbírka je uložena v hudebním oddělení Moravského zemského muzea v Brně; duplikáty náměšťských libret jsou mj. v Českém muzeu hudby v Praze.
Viz hesla týkající se Haugwitzů v Deutsches Literatur-Lexikon (Wilhelm Koch), 3. Ausgabe, Band 7 (za upozornění na literární činnost členů rodu Haugwitzů a příslušnou slovníkovou literaturu vděčím Henriette Barbé von Haugwitz).
Kolem roku 1820 byla v Náměšti provedena ‘eine Kantate von Hasse mit einem Schluß Chor von Homilius' - Die Geliebten Jesu an dem Tage seiner Kreutzigung ; v roce 1827 Graunův Der Tod Jesu, s blíže neurčenou Händelovou ouverturou a Alles was Oden hat Carla Philippa Emanuela Bacha. Náměšťská libreta tří dalších skladeb Carla Philippa Emanuela Bacha, Die Israeliten in der Wueste, Auferstehung und Himmelfahrt Jesu a Das Heilig nejsou datována. K Haugwitzovým překladům viz mj. R. Angermüller: Händel Übersetzungen des Grafen Heinrich Wilhelm von Haugwitz, in: Händel-Jahrbuch, 1992, str. 33-51; M. Freemanová: Pietro Metastasio's oratorio librettos in the Czech Lands - a document on the changes of taste in the 18th and early 19th centuries, in: Händel-Jahrbuch, 1999, str. 270-275; táž: Oratorios (and operas) of the German composers as performed in the Bohemian Lands in the 18th and 19th centuries, in: Deutschsprachiges Theater in Prag, Praha 2001, 195-204; táž: Johann Gottlieb Naumann and the Náměšť Collection, in: Johann Gottlieb Naumann und die europäische Musikkultur des ausgehenden 18. Jahrhunderts (konference, Drážďany 2001, v tisku).
Iphigenia in Aulis, eine heroische Oper in drey Aufzügen. In Musik gesetzt von Ritter Gluck. Aus dem Französischen frey übersetzt. Brünn, gedruckt bei Johann Georg Gastl 1809 (České muzeum hudby, B 7128); Der Meß Gesang. In Gestalt eines Oratoriums. Aus dem Lateinischen übersetzt von dem Uebersetzer der Iphigenia in Aulis. In Musik gesetzt von Naumann. Bruenn, gedruckt bei Johann Georg Gastl 1809. (České muzeum hudby, B 7092); Eine bittende Hymne. Der Text ist zu einer vorhandenen Meß-Musik des verweigten Naumann neu verfaßt und unterlegt vom Uebersetzer der Iphigenia in Aulis. Bruenn, gedruckt bei Johann Georg Gastl 1809. (České muzeum hudby, B 7108); Der Vespergesang (České muzeum hudby, B 7067); Der 96. Psalm (Hudební oddělení Moravského zemského muzea, B 642); Der 111. Psalm (České muzeum hudby, B 7084), Die Pilger am heiligen Grabe. Die Musik ist von Naumann. Der text aus dem Italienischen frey übersetzt von dern Uebersetzer der Iphigenia in Aulis. Bruenn, gedruckt von Johann Georg Gastl 1809. (České muzeum hudby, B 7089); Die Rückkehr des verlorenen Sohns (Hudební oddělení Moravského zemského muzea, B 647); Der Neid. Ein Auszug aus dem Oratorium: Il Giuseppe riconosciuto. Die Musik ist von Herrn Naumann. Der Auszug und die Uebersetzung vom Uebersetzer der Iphigenia in Aulis. Bruenn, gedruckt bei Johann Georg Gastkl 1809. (České muzeum hudby, B 7091).
Ch. W. Gluck: Iphigénie en Tauride, Tragédie en quatre actes, Representée pour la premiere fois le mardi 11 Mai 1779. Poeme de M. Guillard. Musique de M. le chevalier Fluck. Nouvelle édition. A Paris, de l' imprimerie de Guilleminet. An XI - 1803 (České muzeum hudby, B 4169); Iphigenia auf Tauris.- Eine tragische Oper in vier Aufzügen. Nach dem Französischen des Guillard. Die Musik ist vom Ritter Gluck. Für die k- k. Hof-Theater Wien, 1807. Gedruckt und verlegt bey Anton Pichler (České muzeum hudby, B 7130); Iphigenia auf Tauris Eine tragische Oper in bvier Aufzügen Nach dem Französischen des Guillard. Die Musik vom Ritter von Gluck (České muzeum hudby, B 7129); J. G. Naumann: Der 103. Psalm (Hudební oddělení Moravského zemského muzea, B 645).
Iphigénie en Aulide Tragédie Opéra en trois actes dediés Au Roy Par M. le Chevalier Gluck. Representée pour la premiere fois par l'Académie royale de Musique le mardi 19. Avril 1774.[...] Au Bureau d'Abonnement Musical, Rue du Hazard Richelieu[....] (Hudební oddělení Moravského zemského muzea, A 16.956 a); Iphigenia in Aulis eine heroische Oper in drey Aufzügen. In Musik gesetzt vom Ritter Gluck. Aus dem Französischen frey übersetzt von Herrn Grafen Heinrich von Haugwitz Excellenz 1809 (Hudební oddělení Moravského zemského muzea, A 16.956 d, e, f ); Iphigénia in Aulis eine heroische Oper in drey Aufzügen. Nach der vorhandenen Musik des unsterblichen Gluck neu bearbeitet von dem Verfasser der älterer Übersetzung. Sa Excellenz Herrn Grafen Heinrich von Haugwitz 1816 (Hudební oddělení Moravského zemského muzea, A 16.956 b, c).
Iphigénie en Aulide, Tragédie-lirique en trois actes, représentée sur le théatre de l' Opéra Le Mardi 12 Avril 1774. A Paris, Chez Roullet. Libraire du Théatre des Arts, Rue des Poitevins, No. 6 (České muzeum huby, B 4165); Iphigenia in Aulis. Eine große Oper in drey Aufzügen. Die Musik ist vom Ritter Gluck. Für die k. k. Hoftheater. Wien 1808. Im Verlag bey Johann Baptist Wallishausser (České muzeum hudby, B 4929), Iphigenia in Aulis, eine heroische Oper in drey Aufzügen. In Musik gesetzt von Ritter Gluck. Aus dem Französischen frey übersetzt. Brünn, gedruckt bei Johann Georg Gastl 1809 (České muzeum hudby, B 7128); Iphigenia in Aulis eine heroische Oper in drey Aufzügen. Nach der vorhandenen Musik des unsterblichen Gluck neu bearbeitet von dem Verfasser der älteren Uibersetzung. 1816. (České muzeum hudby B 7126).
Der Neid. Ein Auszug aus dem Oratorium: Il Giuseppe riconosciuto. Die Musik ist von Herrn Naumann. Der Auszug und die Uebersetzung vom Uebersetzer der Iphigenia in Aulis. Bruenn, gedruckt bei Johann Georg Gastl 1809. (České muzeum hudby, B 7091). Překlady Metastasiových textů byly porovnány s Opere di Pietro Metastasio, Trieste 1857. 
Joseph reconnu par ses Freres. Oratoire en deux Actes. Traduction de Metastase. Mis en Musique par Naumann (Hudební oddělení Moravského zemského muzea, A 17.048 a, b); Il Giuseppe riconosciuto. [...] di Giovanni Amadeo Naumann. (Hudební oddělení Moravského zemského muzea, A 17.048 c, d), Joseph erkannt von seinen Brüdern. ein Oratorium in Zwey Abtheilungen (Hudební oddělení Moravského zemského muzea, A 17.048 e, f); Joseph erkannt von seinen Brüdern. ein Oratorium in Zwey Abtheilungen. die Musik auf den französischen Text verfasst von unsern Naumann. der deutsche text bearbeitet vom Übersetzer der Iphigenia in Aulis; 1819., (Hudební oddělení Moravského zemského muzea, B 748, České muzeum hudby, B 7095).
David in Eichthal (České muzeum hudby, B 7105); Der Tod Abels, ein Oratorium in zwey Abtheilungen in Musik gesetzt von Naumann den heiligen. Der deutsche Text, nach dem Italienischen des Metastasio, frey bearbeitet von Übersetzer der Iphigenia in Aulis. 1818 (České muzeum hudby, B 7074); Der Tod Abels, ein Oratorium in zwey Abtheilungen in Musik gesetzt von Naumann dem heiligen. Zur Productionn für die Namiester Kapelle mit einigen Abänderungen versehen. 1827 (České muzeum hudby, B 7073).
Das befreyte Bethulien, ein dramatisches Oratorium in Zwey Abtheilungen. die Musik vom heiligen Naumann. der deutsche Text aus dem Italiänischen des Metastasio frey übersetzt vom Verfasser der Iphigenia in Aulis. 1816 (České muzeum hudby, B 7109); Sanct Helena am Kalvarien Berg, ein Oratorium in zwey Theilen. die Musik ist von unseren Naumann, Zur Production für die Namiester Kapelle mit einigen Abänderungen versehen. 1827 (České muzeum hudby, B 7079); Isaks Opfer ein Oratorium in Zwey Abtheilungen in Musik gesetzt von unsern Naumann. der deutsche Text, im freyen Auszug, aus dem italienischen des Metastasio übersetzt von Bearbeiter der Iphigenia in Aulis. 1818 (České muzeum hudby, B 7098); Isaks Opfer ein Oratorium in Musik gesetzt von unsern Naumann. Zur Production für die Namiester Kapelle mit einen Abänderungen versehen. 1827 (České muzeum hudby, B 7099).
K nejzajímavějším dobovým ohlasům tohoto hnutí patří komentáře Václava Jana Tomáška (Vlastní životopis V. J. Tomáška, ed. Zdeněk Němec, Praha 1941, str. 141-2), Felixe Mendelssohna-Bartholdyho (Felix Mendelssohn-Bartholdy: Briefe an Deutsche Verleger, Berlín 1968, str. 219; k Mendelssohnovu vztahu k Moselovým úpravám viz t. Susanna Großmann-Vendrey: Felix Mendelssohn Bartholdy und die Musik der Vregangenheit (Studien zur Musikgeschichte des 19. Jahrhunderts, Band 17, Regensburg 1969, str. 70, 72, 77. 110, 193, 212) a skladatele, dirigenta a spisovatele Heinricha Ludwiga Egmonta Dorna (Original oder Bearbeitung, in: Allgemenine musikalische Zeitung /Leipzig/, 46, 1844, č. 33, 34, str. 545-550, 561-566).